jarní

12. září 2015 v 22:29 | rioli |  polštář
Nebem teče život…


život plný křehkých květů
opojný, jak loňské víno
plyne jako řeka světů,
jako z chleba nadrobíno.

Možná ještě trochu víc.

Tolik vzácný, tolik jiný
Tančí, zpívaj v zlatém chvění
vzácný; těžko k vyvážení.
Plný slz jak drahokamy.

Možná ještě trochu víc.

Proudí; nic je nezastaví
bouří mocným hlasem v dáli
když se tříští o kamení
jako příboj, tak se smály.

Možná ještě trochu víc.

Přece křehce, útle kvetou
z hlíny, která bouřkou voní
otevřou se v objímání
dávaj všechno; vlastní kůži
(beze strachu, bez váhání)

Možná ještě trochu víc.

*

Ležet v louce plné květů
všude kolem hojnost světů
V slunci medu podvečerním.
S hrnkem mlíka, husí kůží
v slunci, které slzy suší,

kterým, Pane, hřeješ tělo,
aby trochu radost mělo,
aby tolik nebolelo
po té zimě pusté, dravé.

jako stromy vítaj Krále,
tak aby se poklonilo.

Nebem teče život…



*2013
 


Komentáře

1 nav nav | E-mail | Web | 10. února 2016 v 20:46 | Reagovat

Překvapuje mě různorodost zdejších básní. Tato adorace je dramatická, vskutku směřuje k závěrečné velkoleposti.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama