lesní I.

13. září 2015 v 18:34 | rioli |  skříň
V noci jsem seděla u okna a bylo mi, jakoby někde uvnitř mě hořely svíčky. Některé už se topily ve svých voskových jezírkách, jiné je teprv zahřívaly. Procházela jsem skrz všechny ty roky, všechny ty lesy, které za mnou zůstávají, které ve mně zůstávají. Budu teď mít nové lesy, ne tak docela cízí, ale přece... ještě do mě nejsou dost vepsané a ani já do nich nejsem dost vepsaná. Cítím se být na půli cesty mezi domovy. V jednom se za mnou pomaličku zavírají dveře a ve druhém se ještě tak docela neotevřely.

Ještě štěstí, že můj Milý je má v srdci. Když se dotkneme duší, často mě tam vezme - a cítím je, všechny ty jeskyně, které se za těmi místy vytvořily a jsou vyplněné unavenými večery, upečenými sušenkami, vyměněnými dopisy...

 


Komentáře

1 Aredhel Aredhel | Web | 14. září 2015 v 22:17 | Reagovat

Má to takovou zvláštní atmosféru. Prvně jsem chtěla říct ponurou, ale není ponurá. Spíš zamlžená a tajemná. Ty dva velké stromy jako by tvořily bránu...

2 Šárka Šárka | Web | 18. září 2015 v 13:16 | Reagovat

Ahoj Rioli! Za prvé krásný článeček- přeju, ať najdeš i v nových lesích kouzlo! A za druhé krásný obrázek! Je vidět, že stromy máš v ruce. Moc se mi líbí jemné větvení listnáčů i koruny jehličnanů i  barevná paleta. :) Opravdu krásný obrázek!

3 Polly Polly | Web | 19. září 2015 v 22:02 | Reagovat

Páni, to je nádherné. Ty stromy opravdu vypadají jako stromy. A ty větvičky, je to skvělé!

4 nav nav | E-mail | Web | 10. února 2016 v 21:02 | Reagovat

Mlžná zima mezi dnem a nocí. Bez rozhledu se do srdce krade tíseň, zdali za mlžným závojem vůbec pokračuje svět, či zda je blízké okolí vytrženo mlhou v bezčasé mezisvětí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama