rozednění

12. září 2015 v 22:54 | rioli |  polštář

uvízlá
po pás ve vodě
která mě pije,
až nebudu mít ani na slzy
tehdy se
na rtech jako na poušti
rodí touha
zachytit se tvých očí
poslepu je nahmatat
jako se hledá klíčová dírka
a spočinout.
Až zapadne měsíc
roztáhnou sítě
skrz moje pouště
a proudy
a zachytí
jméno, které jsi mi dal.

*2015
 


Komentáře

1 Aredhel Aredhel | Web | 14. září 2015 v 22:20 | Reagovat

Tvoje poezie je taková zvláštní. Trochu těžko se mi daří udržet stopu tvých myšlenek, báseň jsem si musela přečíst několikrát. Ale je to krásné.  Zvlášť ten konec.

2 rioli rioli | Web | 20. září 2015 v 0:15 | Reagovat

...to je ten druh poezie, kdy občas nejsem schopná rozeznat vlastní myšlenkovou stopu ani já. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama