večerní

14. září 2015 v 16:04 | rioli |  polštář
Plamen svíčky v násadách štětců
toulá se skrz jejich dálky

proniká vším, čím kdy prošli
a šeptá
v odstínech oceánů
v tónech píšťal
a akvamarínu
o tom, co sytí jejich srdce.
 


Komentáře

1 nav nav | E-mail | Web | 10. února 2016 v 20:40 | Reagovat

Připomíná mi to haiku (snad kvůli určitému minimalismu?). Vskutku to na mě působí jako příjemné uklidňující večerní zátiší.
Z neznámého důvodu mě napadlo také, zda nejde o proud vědomí? Byla báseň promýšlena déle?

2 rioli rioli | Web | 11. února 2016 v 12:17 | Reagovat

[1]:
Dík za tvoje komentáře. Baví mě, že moje věci skutečně... čteš.

Máš pravdu, vzniklo to z "proudu vědomí". Načrtla jsem to rychle a v podstatě už pak nic neměnila. Byla to  zachycená atmosféra okamžiku, něco, co jsem cítila, viděla.

Mám ráda proudy. :) Ráda je čtu, zvlášť když nejsou vulgární (Joyce bych si neužila). A v tomhle ohledu doporučuju k prozkoumání básně Gertrudy Stein. Mohlo by tě to zajímat.

3 nav nav | 11. února 2016 v 16:58 | Reagovat

[2]: Našel jsem a zběžně prohlédl sbírku "Tender Buttons". Bohužel mě nezaujala. Přesto za doporučení Gertrudy Stein děkuji, rozšířil jsem si obzory.

Musím cítit velmi subjektivní neurčitou hodnotu mystičnosti, hloubky (pro nedostatek lepšího označení), která mě osloví.

Například v této básni je to onen plamen. Šepot o srdcích štětců. Možná tato báseň svým způsobem vystihuje zmíněné hloubky umění.

4 rioli rioli | Web | 11. února 2016 v 22:56 | Reagovat

[3]:
Ono těžko říct, jestli bych si ty Gertrudiny "knoflíky" užila sama jen tak někde s čajem. Ale zažila jsem dvouhodinový seminář, kde jsme se o tom bavili ve skupině a to mě fascinovalo. Docela dlouho to pak ve mně zůstávalo, s těmi lidmi jsem se scházela dál a navazovali jsme na to. Na ten přístup, kdy nepřímo vyvoláváš nějaké obrazy. Opisuješ se naprosto nepříbuznými výrazy, často stavíš čistě na zvukomalbě, občas mi přijde že ani nevíš, na čem stavíš, prostě něco nějak cítíš. Ale pak si s někým sedneš, čtete to spolu a ty mu říkáš, co vidíš, co tě napadá, všechny ty asociace... a posloucháš, jak toho druhýho napadají úplně jiný věci... je to legrace :)

Ale myslím, že občas byla i docela konkrétní a používala spíš tu kubistickou metodu nahlížení na věci.

Nicméně pro mě byl šok vůbec zjistit, že něco psala a ještě v tom byla takovým průkopníkem. Člověk o ní ve škole slyšel akorát jako o živitelce všech těch slavných umělců na mizině...

Chápu, co myslíš (TO, co tě oslovuje). Pak by mě docela zajímalo, koho čteš rád.

Ve mně vždycky hodně rezonoval Eluard, tam byla ta hloubka. Virginie Woolf. Skácel. Občas Reynek. A poslední objev je Zahradníček. Ne všechno, ale docela často je to silný...

5 nav nav | E-mail | 12. února 2016 v 16:41 | Reagovat

[4]: Dokáži si představit, že taková zkušenost pozmění vnímání díla, kterého by si jinak člověk třeba ani nepovšiml. Já jsem dosud o Gertrudě Stein vůbec nevěděl.

Opět děkuji. Neznal jsem ani Paula Eluarda. Zběžně z wiki mě zaujal, ale bohužel jsem nenalezl žádná díla. Zajímaly by mě "Básně pro mír" či "Fénix". Ostatní znám jen letmo. Doporučíš nějaké konkrétní básně či sbírky?

Já jsem orientován k náboženství. Hluboce mě tak oslovil Tolkienův Zpěv Ainur a jeho básně (k tomu doporučuji zdejší blogerku Aredhel), Genesis 1 či Hesseho Siddhartha. Z klasické poesie dříve snad jen Nerudovy Zpěvy kosmické. Překvapivě veledíla jako Božská komedie, Kalevala a Paradise Lost tolik neimponovala. Nedokáži vnímat metra a komplexní rýmy, ba jsou mi někdy na překážku. Člověk asi musí do té komplikované formy dozrát.

Máš nějaký názor na klasiku (viz například výše jmenované)?

6 rioli rioli | Web | 12. února 2016 v 20:12 | Reagovat

[5]:

GS je vůbec taková zapomenutá existence. Měla jsem štěstí na gympl, kde se tyhle věci probíraly do daleko větší hloubky, než mnohde jinde.

Eluardova skvělá sbírka je např. Nepřerušená poezie. Nicméně já jsem ho asi před rokem objevila v angličtině a to si užívám snad ještě víc než český překlad. Francouzsky neumím, ale ta angličtina k ní má přece jen blízko a spoustu věcí dokáže vyjádřit s neuvěřitelnou ladností a šarmem, jen pár slovy.

http://poetsofmodernity.xyz/POMBR/French/Eluard.htm
http://www.poemhunter.com/paul-eluard/poems/

Náboženství a Tolkien: Aredhel znám, tedy letmo, i osobně. Tolkiena mám ráda, ale neznám ho do velké hloubky. Oslovuje mě jako člověk a hodně ke mně mluví Pán prstenů. Jednu dobu jsem ho dost četla, vč těch mytologických děl, ale myslím, že ani ta jsem nepřečetla úplně celá. Nicméně by mě moc zajímalo, co Tebe na Zpěvu zasáhlo, čím Tě oslovuje?

Ke Genesi teď zrovna dělám ilustrace :)

Náboženství a filozofie kolem mě zajímají, ale mám o tom docela povrchní znalosti... Teď studuju obor, který se toho dotýká, filosofii i něco jako úvod do religionistiky máme, ale inspiruje mě to spíš k tomu jít víc do historie judaismu a antických filozofů, ze kterých pak vychází středověk. Hodně mě zajímá historie reformace (nejen té radikální, ale i všech těch proměn v rámci... no, vlastně všech křesťanských církví). To jsou věci, které jsou pro mě nějak emočně nabité, jsem křesťan a tíhnu k docela evangelikálním proudům :)

Ale to nic, zajímají mě tvoje zájmy! Hesseho jsem nečetla vůbec, za Nerudu se stydím - poezii jsem četla, ale nikdy ne uceleně jako sbírky. Kouknu na to, mám ho ráda.

Chápu, že forma často nadělá dost paseku. Z Božské komedie jsem četla nějaké pasáže, pamatuju si, jak jsme to brali ve škole, ale nestačí to zdaleka na to, abych si dokázala zformovat nějaký názor. Ale myslím, že by mi to nevadilo číst, ještě do toho nahlédnu. Zbytek mě vlastně taky minul, nějak se neprotnul s mým okruhem zájmů, ale teď by třeba už mohl zapůsobit...
Jsem zvědavá na Tvoje podrobnosti o tom, proč a jak a co nejvíc :)) Vůbec, jak Tě to ovlivnilo...

7 nav nav | E-mail | 13. února 2016 v 16:58 | Reagovat

[6]: Nepřerušená poezie mě také oslovila. Stvoření a osudovost člověka. Děkuji za odkazy.

Díky podnětu z této diskuse jsem sepsal několik myšlenek k Hudbě Ainur a Siddharthovi. Uveřejnil jsem je na blogu.

Zveřejníš nějaké ilustrace ke Genesi zde na blogu?

S úctou k tradici všech náboženství považuji za dobré konfrontovat je s filosofií, tedy s kritickým myšlením. Křesťanští učenci čerpali z hojně Platóna a později z Aristotela. Religionistika zase dodá nadhled a porovnání, takže člověk není ohraničen myšlenkovým systémem jedné církve / kultury / náboženství. Myslím, že osobní víra se prokáže lépe, když je z čeho vybírat, než když je člověku vštěpena pouze jedna doktrína.

Neruda, to je klasika. Lvové bijí o mříže. Pompézní velkolepost ;)

Božská komedie je velmi obtížná i obsahově. Alighieri užívá mnoho historických i současných (míněno 13. století) odkazů. I s obsáhlým poznámkovým aparátem jsem se stěží orientoval. Byl asi nejobtížnější i formou. Musel jsem opakovaně číst sloky a to bránilo básnickému plynutí. Údajně existuje prozaický přepis.
Kalevala byla náročná mnohostí finských jmen (Väinämöinen, Lemminkäinen a spol., tomu se snad nevyrovnal ani Tolkien). Taky je s podivem dost rozdílná od známější skandinávské mytologie a tak se člověk může ztrácet v kontextu.
Ztracený ráj je z trojice asi nejsnazší jak obsahově (Luciferův pád letmo znají snad i zapřísáhlí anti-křesťané), tak formálně. Problém byl spíš ve staré angličtině a v archaickém Jungmannově překladu.
Ona díla směrem ke mně ztrácela na vlivu svou přílišnou délkou a komplexností. Píše o tom i Poe. Básně staví svou působnost z velké části na intenzitě celistvého prožitku. Když báseň (dílo) nelze přečíst „na jedno posezení“, musí nabízet kvality, které to vyváží. Netvrdím, že ta díla kvality neměla. Spíše je zapotřebí vytrvalosti a mnoha okolních znalostí pro uspořádání souvislostí. Je to dnes zřejmě četba pro omezenější okruh čtenářů-učenců vyšší úrovně.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama