Listopad 2015

adventní

28. listopadu 2015 v 14:58 | rioli |  skříň

27.11.

27. listopadu 2015 v 17:33 | rioli |  květináč
Tenhle měsíc si nějak, no... hlavně schovávám věci do květináčů nebo koukám z okna. :) Ale je to krásné a s tvořením nespěchám, ačkoli mám rozdělaných tisíc obrázků a nápadů a občas si k nim sednu a přimaluju něco sem a něco zase tam. Žiju strašně nekulturně a vůbec; jezdím na kole, vařím kapustový polívky, toulám se za šera u studánek, večer poslouchám knížky na dobrou noc a učím se o typech antických chrámů, povídáme si s Pánem Ježíšem... ne, dobře, ještě to není tak zlé :)

24.11.

24. listopadu 2015 v 18:32 | rioli |  květináč
(nejen) dnešní krásy: Mladá paní, kterou jsem potkala v metru. Byla zvláštně půvabná a měla nemocné nohy, tak jsem ji pustila sednout - a ona na to zareagovala s takovou vřelostí a ještě se starala, jestli já mám kde sedět. Potutelně jsme se na sebe celou cestu usmívaly. :) Bylo nádherné ráno plné ostrého slunce a mrazu... cítila jsem se tak plná života, jako pokaždé, když jezdím podél těch nádherných lesů, co už se převlékly do smrkových kožíšků.
V příjemném obchodě jsem pořídila nějaké dárečky a přemýšlela, komu je dám, co vyrobím, co by koho potěšilo... cestou z Prahy už se po nebi začaly honit sněhové mraky a ještě za světla a snesitelné zimy (tři stupně nad nulou) jsem stihla udělat nákup a přemýšlela o tom, jaký by to bylo být dobrovolníkem v kojeneckém ústavu, houpat miminka a zpívat jim a vůbec, měla bych tam už napsat...

17.listopadu

17. listopadu 2015 v 13:31 | rioli |  okno
listopadové počasí přišlo v plné síle, všechny odstíny deště - od toho jemného mžení, které připomíná spíš sníh, když ho zahlédnete, přes cinkání kapek v listí až po vytrvalý déšť, mlhy a čvachtavá jezírka v botech... V místní kavárně už roztopili praskající kamínka, vedle kterých se můžete usadit do hlubokého křesla a usrkávat horký čaj. Rioli chodí zase doma svými lesy, zapomenutými cestami a myšlenkami, oblohu křižují divoké šedé mraky a siluety havranů. Světla se lesknou v mechu a kůře a vpíjí se koberců zlatého modřínového jehličí, jakoby sama země v sobě ještě uchovávala zbytky slunce.

...po večerech maluje nedokončené obrázky a zdolává stovky stran příběhů o tudorovcích, o kterých s takovým zápalem minulý pátek přednášel prof. Kovář.

...odpoledne ujídá jablečné pudinky, v kavárnách upíjí čaje s mlíkem v příjemných rozhovorech se svými milovanými gymnaziálními profesory nebo spokojeně klimbá u Poirota :)

12. listopadu

12. listopadu 2015 v 7:35 | rioli |  květináč
Studené, jasné dny předminulého týdne vystřídala znovu zatažená obloha, teplý, divoký vítr, bezlisté stromy po cestě, vůně tlejícího listí, vody, hořkost hlíny. Rioli zase může jezdit na kole a snít, sledovat, jak se ze zlatých kožíšků, co se táhnou skrz lesy, staly jemné krajky holých větví, v uších jí hučí vítr a knoflíkových dírkách kabátu se schovávají přezrálé šípky. Na stole tiše odpočívají anglické dějiny, slovník symbolů a učebnice antického umění, ke které dneska přidám ještě jednu.

Myslím, že je právě tak čas na to půjčit si v knihovně nějakého bratra Cadfaela a obnovit tradici večerních čajů. :)

Vzpomínám na všechny ty listopady doma, na pročtená, prochozená odpoledne a večery, na kavárny, jablečné štrůdly, podzimní výzdobu v pokoji, příběhy, které kolem člověka proplouvaly, bláto, toulavou vysokou a kočky a jaké to bylo, když nad Vrbětínem zapadalo slunce.


listopadový

8. listopadu 2015 v 10:34 | rioli |  okno

ještě že jsem si užila minulý víkend tohohle nádherného počasí, v lesích a na lukách a mezi potůčky, protože jsem pak týden ležela s chřipkou a koukala z okna, jak po střechách klouže slunce a ze stromů se sype poslední listí :) Doufám, že se mi dneska podaří vytáhnout paty z domu, protože - díky Bohu! - počasí si to ještě nerozmyslelo a zřejmě trpělivě čeká, až se uzdravím...

koberce listí...