Prosinec 2015

mosty

27. prosince 2015 v 11:48 | rioli |  skříň
vánoční obrázek o věrnosti a stavění mostů... o čem mluví k vám?

zimní

20. prosince 2015 v 11:34 | rioli |  okno
Za okny Domečku je pořád stejně. Holé větve, jabloň s posledními seschlými jablíčky, mlha ve všech proměnách vůní a barev. Dneska jsem vstávala do mléčné, husté, která jakoby se propadala do údolí a mezi kopce... pak se zvedla a zešedla v líné mraky na obloze. Je mokro. Temné, nehybné tůňky v lese tmavnou čím dál víc, lišejníky se slastně protahují a plnými doušky do sebe vstřebávají tuhle studenou vlhkost. Já každé ráno do tmy otvírám modře světélkující obálku s kouskem adventní pohádky. (zalepené obálky při odlepování potmě modře blikají, vyzkoušejte!:)) Pak rozsvítím svíčky na věnci, dneska už všechny. Pak ještě jednu před zrcadlem a světýlka natažená nad postelí a myslím na to, že si možná ve tmě na nádraží koupím ten veeliký kelímek čaje s mlíkem a budu ho usrkávat celou cestu do školy.

Tentokrát ale myslím na zimu, na vánoce. Nedávno jsem tu při svíčkách seděla na posteli se svým blízkým človíčkem a povídaly jsme si o tom, co máme vlastně rády. Nejradši.

cesta

17. prosince 2015 v 15:26 | rioli |  skříň
Minulý víkend jsem měla pár minut, kdy jsem si mohla sednout a dokončit tenhle obrázek. Je o společenství, o blízkosti, o životě... a úplně náhodou se výborně strefuje jako ilustrace k adventní pohádce, na kterou jsem dělala reklamu v posledním článku.

Už jsem oplakala sníh - a pokaždé mi buší srdce, když mě na nose pošimrá nějaké smítko nebo zahlédnu v pruhu světla, jak mží. Ale to nevadí :) Těším se na dlouhé procházky touhle šedou, tichou přírodou, těším se na smrkové kožíšky, na vlhký, huňatý mech, na lišejníky obrůstající rozpukanou kůru, na bahno, jak šplouchá pod podrážkou. Každé ráno a večer mi do tmy v pokojíčku blikají svíčky, už je to pořádný oheň, dá se u něj už pomalu číst z bible. Moc mi poslední dobou nejde vyhradit si speciální oddělený čas jenom na Boha a přitom mi přijde, že jsme spolu docela často... Ale mám čím dál víc pocit, že by se mnou chtěl jen tak odpočívat. Jen se tak o sebe opřít a dívat se z okna, pít kafe, poslouchat písničky... procházet se společně skrz různé obrazy. Tak jsem si včera rozvítila svíčky, zalezla pod peřinu a jen tak si vychutnávala nějaké nové Heartbeat chvály. Potřebuju žít v klidu. Nedá se nic dělat.

A tak jsem si dneska ráno ve fakultním pokojíčku psala nějaký poznámky nad Biblí, snídala chleba s paštikou a bylo to krásný... Na co myslíte v posledních dnech vy?

11. prosince

11. prosince 2015 v 13:40 | rioli |  květináč
Pomaličku už začíná být čas na tuhle muziku...malovala jsem po dlouhé době zase včera ve škole, takže novým obrázkem ještě nepřispěju, s inspirací se musí opatrně... a něžně. :) Aspoň si přisypu nějaká semínka do květináče... Marně vyhlížím sníh, ale dostatečně mi ho vynahrazuje hustá mlha. U nás tmavá, na té hranice míšení tmy a šera, ve které nejsou pouliční lampy, jen lesy, pole, daňci v ohradě. Ve Městečku rozsvítili nádherný stromek, ráda se na něj dívám. Ráno mrzne a rukavice se lepí ke klikám, boty vržou a ojíněná tráva křupe. Okna svítí čím dál víc světýlky a svíčkami, pokoje voní jehličím a oříšky a Rioli si zpívá, když vaří.
Zpívá se i ve škole, na schodech; roráty. Ráno si občas přivstanu o půl hodiny a čtu si z Bible u adventního věnce. Ujídám nepovedené rohlíčky a balím dárky. Je to příjemný čas nových myšlenek a nových setkání, ale o tom zase příště. Jak prožíváte začátek prosince vy? Kdybyste si ho chtěli něčím zpříjemnit, čtěte letošní adventní pohádku-kalendář u Laisi! (www.laisifinwen.wz.cz - přihrádka "adventní pohádky") :)