cesta

17. prosince 2015 v 15:26 | rioli |  skříň
Minulý víkend jsem měla pár minut, kdy jsem si mohla sednout a dokončit tenhle obrázek. Je o společenství, o blízkosti, o životě... a úplně náhodou se výborně strefuje jako ilustrace k adventní pohádce, na kterou jsem dělala reklamu v posledním článku.

Už jsem oplakala sníh - a pokaždé mi buší srdce, když mě na nose pošimrá nějaké smítko nebo zahlédnu v pruhu světla, jak mží. Ale to nevadí :) Těším se na dlouhé procházky touhle šedou, tichou přírodou, těším se na smrkové kožíšky, na vlhký, huňatý mech, na lišejníky obrůstající rozpukanou kůru, na bahno, jak šplouchá pod podrážkou. Každé ráno a večer mi do tmy v pokojíčku blikají svíčky, už je to pořádný oheň, dá se u něj už pomalu číst z bible. Moc mi poslední dobou nejde vyhradit si speciální oddělený čas jenom na Boha a přitom mi přijde, že jsme spolu docela často... Ale mám čím dál víc pocit, že by se mnou chtěl jen tak odpočívat. Jen se tak o sebe opřít a dívat se z okna, pít kafe, poslouchat písničky... procházet se společně skrz různé obrazy. Tak jsem si včera rozvítila svíčky, zalezla pod peřinu a jen tak si vychutnávala nějaké nové Heartbeat chvály. Potřebuju žít v klidu. Nedá se nic dělat.

A tak jsem si dneska ráno ve fakultním pokojíčku psala nějaký poznámky nad Biblí, snídala chleba s paštikou a bylo to krásný... Na co myslíte v posledních dnech vy?
 


Komentáře

1 Jíťa Jíťa | Web | 17. prosince 2015 v 22:41 | Reagovat

Na to, jak moc chci trávit čas jinak, než čučením do PC.. Na to, jak toužím vypadnout do přírody, někam daleko, s foťákem, poslouchat cvrkot ptáků a šumění větru v listí... Na to, že si udělám kafe s medem a přitulím se ke knížce... Na světýlka, co svítí za oknem a všude venku... A na klid :)

2 Silwiniel Silwiniel | Web | 20. prosince 2015 v 8:01 | Reagovat

Nádherný obrázek, už jsem ho obdivovala na fb. Taky si ráda večer zapaluju svíčky, v tom šedém počasí je to potřeba.

3 Aredhel Aredhel | Web | 29. prosince 2015 v 16:04 | Reagovat

Co říct, než že každý tvůj obrázek je jako kouzlo, jemné a krásné, jako pavučina (je to pavučina?) mezi kameny na tom, na který se právě dívám... Ach.
Často teď myslím na to, jaké by to asi bylo žít šťastně bez námahy, umět se těšit ze svíček a teplého čaje jako ty...

4 Ilian Ilian | Web | 30. prosince 2015 v 22:30 | Reagovat

Je to překrásný nádherný obrázek, působí tak...magicky :-)
Taky bych chtěla mít ten  svatý klid, ale dnešní doba a její chaos to bohužel moc neumožňují :-(

5 Šárka Šárka | Web | 31. prosince 2015 v 0:09 | Reagovat

Tenhle obrázek mám moc ráda. :) Tenhle je naprosto kouzelný! Jen pořád nemůžu přijít na kloub, jakou techniku používáš. Je to tak zvláštní. A ten zlatý kopeček na obzoru, to je jako obrovské vycházející slunce.

6 rioli rioli | Web | 1. ledna 2016 v 0:48 | Reagovat

[5]: je to matoucí, viď? :) Technika je půl watercolours, takový základ, zhruba dvoutřetinový, normálně na A5 formátu, obrázek jsem si pak vyfotila a v pc upravila (paint.net + tablet) a domalovala... :) dost mě to baví :D

7 nav nav | E-mail | Web | 10. února 2016 v 21:24 | Reagovat

Z toho, co jsem zde doposud viděl se mi tento obraz líbí nejvíce. Fantaskní až mystické. Vzdáleně mi to připomíná les z "Princezny Mononoke".

Bůh je vždy-přítomný v každém srdci.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama