Únor 2016

pokračování

13. února 2016 v 22:04 | rioli |  okno
Po nějaké době se zase cítím skoro nezkaleně šťastná, odpočatá. Mám chuť psát o úplně obyčejných, jednoduchých věcech, protože ty hluboké už jsem vložila do slov a zdá se mi, že bych je ničila. Možná je taky řeknu. Jednoduše.
Když se o půlnoci rozhodnete napsat zprávu někomu, kdo dlouho hodně a těžce bojoval, a chcete mu prostě říct, že při něm stojíte, a on odpoví a dozvíte se, jak moc se věci zlepšily a přijmete od něj spoustu povzbuzení.
Jdete spát a cítíte se v bezpečí. Víte, že všechno bude dobrý. Úplně všechno.Je tady někdo, kdo se o vás postará.

Měli jsme mít dneska v Domečku společenství. To znamená, že měli přijet lidi, měli jsme spolu chodit po lesích, povídat si o životě, pít čaj a modlit se jeden za druhého a mít se dobře. Všichni přihlášení onemocněli a odřekli to. Během dne ale přijeli čtyři nečekaní hosté, a tak jsme pekli buchtu, pili čaj, chodili po lesích, povídali si o tom, co prožíváme, a modlili se. Bylo to nádherný.

Ráno jsem vstávala a za okny zpívali ptáci. Kousek od okna Pokojíčku se mi rozkládají koruny stromů, a tak můžu docela dost zblízka pozorovat ptáčky, jak skáčou z větve na větev. Je tu spousta druhů, některé jsem viděla poprvé na vlastní oči až tady a většinu z nich ani neumím pojmenovat. Tak jsem ležela s foťákem v posteli a s největším přiblížením se snažila o ostrou fotku. :)

Mám zkrátka tak nějak pocit, že chci malovat, a chci malovat dobře. Dělám teď sérii ilustrací do knížky, které vám zatím neukážu a možná teď chvíli nebudu mít čas na nic vlastního, ale to nevadí, budu fotit a skicovat si.

Byl to dobrý den.

kořeny

4. února 2016 v 22:30 | rioli |  skříň
...tenhle je o kořenech, o svobodě, o jistotě... A mám asi ráda měsíce a hvězdy, nedá se nic dělat.