kořeny

4. února 2016 v 22:30 | rioli |  skříň
...tenhle je o kořenech, o svobodě, o jistotě... A mám asi ráda měsíce a hvězdy, nedá se nic dělat.


Mám ráda vědomí, že pracuju na něčem smyslupném. Je to... osvobozující. Necítím se tak zoufale rozptýlená ve volném čase. Cítím se být k něčemu. :)
Ráda vstávám do tmy, kdy ještě všichni spí nebo už jsou pryč z bytu; vařím si čaj, rozsvítím lampu u křesla, zabalím se do deky. Čtu si. Nebo si povídám s Bohem. Nebo si s ním ani nepovídám, jen tak spolu jsme, koukáme, jak tma řídne a srkáme čaj.
Mám dneska sklony psát o strašně nepodstatných věcech, ale budiž. Asi to udělám, prostě proto, že jsem měla hezkej den, kdy jsem vstala brzo, snídala čaj a sušenky a dívala se na Kung fu Pandu. Svítilo sluníčko a v poledne deset vteřin sněžilo a pak už jenom strašně foukal vítr. Jezdila jsem vlakem sem a tam - do Domečku a z Domečku na zbytečnou schůzku do Prahy, kde jsem si aspoň vypila kafe a rozhodla se, že si budu dávat stranou nějaké drobáky, a za ty si pak vždycky v téhle kavárně koupím něco dobrýho a sednu si do jejich koutku s jediným křeslem a lampou vedle velké knihovny plné knížek, které jsem si vždycky chtěla přečíst. Budu tam chodit úplně sama a nikdo si ke mně nebude moct přisednout. Jé, na to se těším. :) Tak strašně ráda chodím do kaváren sama. Pak jsem se zase vrátila, sedla si ke stolu a zjistila, že je únor, že před sebou mám měsíc projektů, které mě fakt baví.
Večer sedím u stolu a čmárám skici ilustrací. Vždycky, když se snažím, aby to bylo pěkné a přesné a vůbec, když se snažím, dopadá to hrozně. A když si řeknu, tak teď si dej pauzu, jen tak si načmárej, na co máš chuť, dopadá to skvěle. Tak hraju takovou hru, kdy si vlastně jen tak čmárám, snažím se nesoustředit na to, jestli se to bude autorovi textu líbit, ale na to, v čem já cítím život. A udělat toho hodně, aby si autor mohl vybírat :) A pak lidem říkat, že mám rozdělaný projekt.
Včera jsem seděla a dělala trochu grafiky pro projekt, který se narodil před rokem a pak zase usnul a teď se znovu obnovuje. Chtěla bych do něj taky napsat pár článků.
A mezitím si dělám poznámky k animátorům a shromažďuju materiály a objednávám si knížky, píšu lidem infomaily. A přece se každou chvíli peru s myšlenkou, že jsem hrozně neproduktivní. A všechno to pramení z hrozně trapného faktu, že nevydělávám peníze a tak jsem vlastně k ničemu. Nikdy bych si nemyslela, že něco takového pro mě bude důležité a ono vlastně není, nebo nechci aby bylo. Všechny tyhle pocity méněcennosti...! Už jich mám po krk. Akorát mi kazí náladu.
:)
A co si teď nepřečtu! "You see, a real sign of spiritual maturity is looking to God for purpose and perspective instead of comfort and convenience." Well, it is.

A teď si jdu udělat tousty s marmeládou a spát...:)
 


Komentáře

1 Jíťa Jíťa | Web | 5. února 2016 v 14:47 | Reagovat

Krásný obrázek, působí na mě atmosférou klidné noci, kdy je čistá obloha a měsíček všecko osvětluje :)

Joo, pocit ničemnosti se u mě taky občas objevuje :D Ale snažím se ho zahánět psaním a focením - začala jsem teď s mnou původně odstrkovaným portrétováním :D
Hmm, být v kavárně sama, to se mi ještě snad nepovedlo, naše kavárna na fakultě je prosklená a tak mě tam vždycky někdo nachytá a jde si přisednout :D

2 Tani Tani | Web | 6. února 2016 v 18:54 | Reagovat

Je to nádherné.
Moc se mi líbí tvé obrázky. Dokážeš v nich dokonale vystihnout pocity-nálady. Mají neuvěřitelnou hloubku.
Už se těším na další.

3 Aredhel Aredhel | Web | 8. února 2016 v 22:06 | Reagovat

Tohle je asi ten nejkrásnější a nejúžasnější obrázek, jaký jsem od tebe kdy viděla. Má v sobě noc, měsíc, hvězdy, kořeny a strom, černé vlasy, mír, oblohu a nádech chladu... všechno, co miluju nejvíc ve svém okolí... Nechápu, jak jsi to dokázala  tak přesně, až bolestivě vystihnout...
Podle té anglické věty ještě nejsem duševně dospělá. :-) A asi ani nikdy nebudu.

4 nav nav | E-mail | Web | 10. února 2016 v 21:13 | Reagovat

Pozadí oblak a hvězd, barevná škála a celková atmosféra mi připomínají díla Šárky z cinealton. Mám tento styl v oblibě.
Vzhledem k umístění obrazu nevidím kořeny, ale spíše blesky. Ne jistotu, ale spíše svobodu.
Je to krásné dílo.
Mimochodem k zamyšlení: V účelu může být útěcha.

5 rioli rioli | Web | 11. února 2016 v 10:49 | Reagovat

[1]: my máme kousek "entékáčko" (Národní technická knihovna), a ta má bezva prosklenou kavárnu. Taky se tam neschováš :) Ale mají tam deskovky k půjčení a klavír, a to by si člověk ani sám neužil :D

[2]: Jé, to mám radost, Tani, žes přišla na návštěvu! :) Teď pracuju na sérii ilustrací, ale nějaký vlastní obrázek sem tam snad proklouzne..:)

[3]: Je to často boj, já vím. Člověk to cvičí na těch drobnostech, kdy se vlastně strašně často rozhoduje mezi něčím, co je pohodlný a snadný a něčím, co je těžký a třeba to dýl trvá. Ale pak věci prostě začínáš vidět v jiný perspektivě, tak nějak se otužíš, a to je strašně dobrý. Doufám, že se tam jednou dostanu :D

[4]: Ony ty anilinky dělají pořád stejné efekty :D Ale moc se mi líbí. Jen jsou na mě občas příliš barevný, tak to musím občas trochu poupravovat.

Jistota a svoboda se přeci nevylučují, spíš naopak, ne? Váhavý, nejistý člověk není svobodný.

Takže to vlastně koresponduje i s tím zamyšlením. Když jdeš cestou, která ti dává smysl, no, posiluje tě jen to vědomí, že se na ní někam posouváš..

6 nav nav | 11. února 2016 v 17:07 | Reagovat

[5]: Jsem pod vlivem Patočkova dějinného pohybu pravdy, který pro svobodu obětuje jistotu (spor mýtu a logu). Projevuje se na mě deformace filosofií ;)
Samozřejmě se pojmy dají různě vykládat a kombinovat. V jiném myšlenkovém systému se podporovat mohou.
Poslední větu jsi vystihla dobře.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama