dny

27. dubna 2016 v 20:54 | rioli |  kapsa
dny, které plynou jeden po druhém a jsou zdolávané krok za krokem, minutu po minutě, jak jdete časně odpoledne přes park a ve slunečních brýlích se cítíte docela bezpečně. Berete svižně schody po dvou a myslíte na to, že máte docela sílu, cítíte se pružně a máte chuť se občas jen tak rozběhnout, pro radost z pohybu.

Ráno vstanete brzy a do osmi hodin stihnete spoustu věcí - vyřídit poštu, číst si z Bible, něco si poznamenat. Pak sedíte v křesle s čajem a čtete; o surrealismu a z Kosmovy kroniky a Kristiánovu legendu. Nebo jedete na přednášku a pak sedíte v ústřední knihovně, čtete a prohlížíte si lidi, děláte si poznámky a říkáte si, že takhle by mohl vypadat každý den, že byste mohli zdolávat tyhle všechny knihy jednu po druhé "pomalu a jistě" (to je z nějaké básně, ale vůbec nic se mi teď nevybavuje), proplétáte se uličkami, když jdete na oběd. A zbytek dne se nemůžete vůbec odtrhnout od životopisu Virginie Woolfové a tolika věcem rozumíte.

Poslední dobou mi připadá, že se budím z nějakého snu jen proto, abych mohla snít. O všem, co napíšu, o všem, co namaluju.

Taky se dost často cítím jako semínko, které už vyklíčilo, a ten klíček se teď prodírá hlínou, občas naráží na kameny a připadá mu, že už to dál nejde, ale musí je obejít a zase nabrat směr.
 


Komentáře

1 Jíťa Jíťa | Web | 29. dubna 2016 v 19:26 | Reagovat

Jé, vstávat v 8 hodin je pro mě zatím velmi vzdálený sen, jsem ráda, když se vyhrabu před 12h :D Zas ale pracuju do noci...
Tvůj článek zní pohodově, nenech si tu fajn náladu vzít :)

2 rioli rioli | Web | 29. dubna 2016 v 20:21 | Reagovat

[1]: To není právě vstávat v osm :D To je vstávat v šest, ale do osmi už mít za sebou ty krásný dvě hodiny čilý práce :D

Vyspávání přes míru je pro mě psychicky náročný a jsem pak i furt unavená, ale zas právě nedokážu ponocovat. Je dobře, že znáš své biorytmy :)

3 Jíťa Jíťa | Web | 1. května 2016 v 11:29 | Reagovat

[2]: No, někdy jsem z toho taky utahaná... jen jsem při nástupu na VŠ zjistila, jak dobře se programuje v noci, všude ticho, ostatní spí, nápady plavou kolem hlavy... :D Takže od té doby po nocích tvořím a dopo spím :D Ale trochu mě mrzí, že mi utíkají ranní mlhy a východy sluníčka :D

4 Aredhel Aredhel | Web | 14. května 2016 v 12:23 | Reagovat

Tu touhu rozběhnout se jen tak pro radost znám moc dobře, je to úžasný pocit... Ale jinak jednoduše nedokážu prožít dny tak, jak to popisuješ ty, klidně a šťastně, ale hlavně naplněně. Asi jsem nikdy nepoznala krásný obyčejný den...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama