reynek

6. září 2016 v 10:24 | rioli |  květináč

byla jsem uprostřed léta na táboře a vymyslela si, že budu vést poetický workshop. strašně ráda čtu poezii. a možná ještě radši o ní s lidmi mluvím - je to tak obrovský prostor pro sdílení fantazie, myšlenek, pocitů, je to takové dobrodružství, kdy nikdy přesně nevíte, kam se nakonec dostanete.

nevím, jestli jsem vám už někdy vyprávěla, jak jsem chodila na nejlepší gympl na světě a měla tu nejlepší a nejkrásnější profesorku literatury, kterou mi všichni můžete závidět. (pardon:D) Minule jsem psala o nostalgii, která mi je neustále v patách - a tak se mi taky vrací podzimní odpoledne, někdy mezi třetí a čtvrtou, kdy se zatáhla obloha bouřkovými mraky, seděla jsem v lavici, která se neustále převažovala na jednu nebo druhou stranu, zrovna když jste to nejmíň čekali, protože měla ty úhlopříčné nohy různě dlouhé. Ve třídě bylo šero, pod vysokými okny táhlo, v podkroví nad námi hvízdala meluzína a do skleněných tabulek ťukaly větve, pak dešťové kapky. Měli jsme literární seminář, asi. Rozsvítily se zářivky a jedna blikala (fakt, vždycky blikala). Mísily se ve mně obrazy té bouřky nad naší střechou s věžičkami a okny na půdě, kde byly třídy přehrazené dřevěnými trámy a zaoblená okna s mosaznými kličkami jako na nějakém zámku. A taky obrazy o čem... o stalinském Rusku? Nebo to tehdy byly Máraiovy deníky? Nebo Proust?
A poezii jsme četli. Spoustu. Ne na seminářích v bouřkách, ale zůstal ve mně ten dojem, jednou se do mě hrozně otiskl Březina a jednou Sova, úplně přesně si vzpomínám, kde jsem tehdy seděla a co se kolem dělo, a taky Nezvalův Edison, vidím to před sebou tak živě.

Je to důležitý kus mého života a mých pokojíčků a domečků, kde pod polštáři a na stolech najdete teď hlavně Zahradníčka a Reynka a Markétu Procházkovou, Seiferta a Skácela a občas taky Eluarda, ale toho ještě nevlastním.

No, zkrátka a dobře jsem se rozhodla s vámi sdílet nějaké materiály, jen tak pro atmosféru, které jsem měla na ten workshop připravené, a když budu mít chuť, přihodím k nim nějaké své otázky a úvahy a obrazy...

Tak začněme třeba Reynkem, jako rozloučení se s létem.
 


Komentáře

1 ben ben | 6. září 2016 v 21:00 | Reagovat
2 Evča Evča | Web | 13. září 2016 v 20:49 | Reagovat

Přesně jsi vystihla básníky, které mám ráda... Seifert je tak jemný a upřímný... až to někdy bolí... achjo, literatura, to je moje láska, to je přesně ten důvod, proč prostě tu češtinu studuju, i když vůbec nevím, jestli se hodím, abych byla učitelka... my měli tak skvělého učitele na gymplu, sice nás moc nenaučil co se týče informací, ale namočil nás všechny do té literatury, do umění celkově, do lásky k filmům, do sledování filmových i knižních novinek... teď na VŠ úplně miluju veškeré přednášky o literatuře a když to jde, pořád čtu a čtu a sleduju filmy (hlavně ty, které mají vysoké hodnocení na csfd a jsou třeba o umění...), úplně si přestavuju ty filmy a knihy jako takový koktejl, já si beru tři brčka a nasávám to ze skleničky, co se do mě vejde, dokud mám čas, dokud není škola :)

3 Silwiniel Silwiniel | Web | 13. září 2016 v 20:58 | Reagovat

To je tak krásně napsané!! Hned bych taky chtěla v takové třídě sedět a cítit přicházející bouřku.
Já poezii nečtu, připadala mi vždycky moc složitá a vzdálená, ale možná bych tomu měla dát šanci.

4 Aredhel Aredhel | Web | 20. ledna 2017 v 0:44 | Reagovat

O jé, Reynek. Toho mám moc ráda, a ta báseň, kterou jsi vybrala je vskutku nádherná. Pamatuju si, jak jsem se s jeho básněmi poprvé setkala, když byla ta velká výstava v Praze. Tehdy mě zaujal tenhle verš:
"…A když jsem k smrti umořen byl, snesla se peruť měkká,
i dostal jsem chleba bílého a teplého k němu mléka..."
Ale moji nejoblíbenější básníci jsou stejně Skácel a Irma Geisslová. Znáš ji?

5 Neklan Neklan | 7. února 2017 v 23:21 | Reagovat

Gymnázium (mohl bych se přít - je to tak u všech, že každý chodil na to nejlepší?) Ale budovu Ti klidně závidět budu. Proflit jsme měli naši třídní, která přišla, když jsme byli v tercii, dva roky jsem se s ní vyrovnával, dva roky ji akceptoval a bohužel teprv poslední dva mě nadchla - ale literaturu učila skvostně - měla načteno a věděla, o čem mluví a uměla o tom mluvit. A mluvila s námi o Staré Říši a tak - Reynka probírala myslím i ve výtvarce. Ale dost - já bych četl i bez ní - za to můžou naši. :-) A taky ten - Mendel - ne? Ten tvrdil, že se to dědí a počítal hrášky.
Skácel. Máš článek i o něm, nebo bude...?
Mě nejprv uchvátil Wolker - až mne mrzí, že je tak profláklý, taky mám rád Bezruče - jen kdyby nedštil ten antisemitismus - to mi u něj vadí.
Ale už dlouho jsem poesii nečetl - tedy, ne, že bych nekoukal na stránky propletené strofami - ale... "Čas nazpátek je v zakázaném směru" "A možná také ne" (JS) Někde jsem se ztratil?

[3]: Jo, šanci tomu dej! "Složitá a vzdálená" - nevím, jestli tomu může pomoct jen do toho koukat - pořád znovu a znovu, ale možná je to cesta - pak najednou v nějaké chvíli (třeba při čekání na tramvaj, nebo pádu z kola, co já vím) se to vynoří z hlubiny a je to o životě. Jeden kolega tvrdil, že poesie je o ničem, že každý tvrdí, že je to o životě, ale ve skutečnosti v tom žádný život není. Paradoxní bylo, že on zrovna poeticky žije - drsnou poesií lidových balad (tomu oko, tomu zub) ale poesií. Možná to jen vzdal u Hrubína (toho v slabikáři).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama