Září 2017

24.9.

24. září 2017 v 19:36 | rioli
A pak je taky šedo a déšť a chodí se mnoho hodin mezi poli. Po lesích. Po starých cestách a mezi houbami. Voda je chladná, ale ještě ne příliš - v rybnících lze plavat i v dešti. Domů se soumrakem a mokrýma botama, domů k čaji a svíčkám.
Chodí se na Žižkov a Olšanské hřbitovy, když prší. Třeba poslouchat o Seifertově mládí, brouzdat po mokré dlažbě.
Chodí se do knihovny poslouchat Petra Hrušku a Karla Šiktance. Sedí se na zemi, protože je tak plno a poslouchá se se zavřenýma očima. (a chodí se tam hlavně kvůli Hruškovi)

22.9.

23. září 2017 v 8:25 | rioli |  polštář
jněžně a zlehka přišel podzim, čas ticha a šera. Velké město se utišuje. Celé Velké město je Strašnicemi a Olšanskými hřbitovy. V knihovnách se čte stará poezie, v kavárnách ta mladá. Když se odpoledne deštivě setmí, zapaluju svíčky.

Začínají odpoledne lámající se do večerů a nocí v bytech přátel. Ticho, tma, svíčky. Horká masala, štrůdl, dýňová polévka. Medovník. Sladká káva.
Hraje se na klavír, mlčí se, pracuje. Prohlížejí se staré fotky, staré dopisy, knihy. Předčítá se.

Pečou se sušenky, sedí se před svítící troubou, zatímco byt je plný meluzíny a za okny vichřice. sedíme v koutě na zemi vedle sebe a hřejeme si chodidla.